Hovory na kládách

Od 15.09.2021 20:00 do 21:00

Výchozí úvahy a zdůvodnění

Kvalita života nezávisí zdaleka pouze na materiálním komfortu a vnějších okolnostech, ale do značné míry i na něčem, co je na půdě technické univerzity možno právem nazvat „vyhodnocovací program“, sídlící v individuální mysli. Tento vyhodnocovací program je součástí člověkova obrazu světa, ve kterém jsou všechny události, okolnosti i vjemy průběžně zpracovávány do finálního produktu, kterým je životní pocit, od kterého se také odvíjí člověkův postoj k oněm vnějším skutečnostem a podoba jeho aktivity.

Kvalita onoho vyhodnocovacího programu je nejen nesnadno měřitelná, ale i nesnadno definovatelná. Z hlediska jednoho pojetí lidské existence je správné a žádoucí, aby člověk reagoval akcí a třeba i útokem na cokoliv, co není v sebemenším souladu s jeho zájmy a představami, jiné koncepce vidí kvalitu v největší možné míře klidného snášení i velmi nestandardních podmínek a okolností. Oba tyto postoje je možno z hlediska dávné moudrosti považovat za krajnosti, a vyloučením těchto extrémů nastane potřeba definovat a zajistit přiměřenou střední cestu. Další důležitou vlastností onoho programu je to, že člověk vnímá svoji existenci i se všemi průvodními jevy, které k ní patří pozitivně, vděčně a konstruktivně, což je signalizováno radostným a šťastným pocitem ze života. Z tohoto pocitu pak vychází i ochota navazovat se svým okolím a světem vůbec harmonické vztahy, což ovlivňuje nejen podobu člověkovy aktivity, ale v součtu i harmonické koexistence jedinců v určitém menším či větším lidském celku.

Optimální nastavení onoho člověkova vyhodnocovacího programu je záležitostí lidské kultury a dělo se tradicí, a to jak institucionalizovanou, tak neinstitucionalizovanou. Institucionalizovanou stránkou onoho formování byly původně mýty, realizované v podobě svátků a slavností, a vedle toho byla i individuální ústní tradice, předávaná spontánně z generace na generaci. Tam se člověku nastavovaly v jeho programu základní parametry, tedy co a kam až se sluší snášet, a kdy a s čím bojovat. Stejně tak se nastavovaly i základní etické postoje a zejména pak radostnost jako vše zastřešující pocit. Takových svátků, ve kterých byl vždy „ošetřen“ některý aspekt člověkovy existence bylo v běžném kalendářním roce několik desítek. Při nich a vedle nich fungovalo i ono individuální předávání v podobě takřka každodenních „hovorů na kládách“, které byly dnes dokonale vytlačeny produkty zábavního průmyslu.

Soudím, že vymizení některých těchto vlivů způsobuje deficit, který se projevuje zejména v krizových situacích. Již na první pohled je patrno, že zatímco v dřívějších dobách „nebezpečí shánělo lidi do houfu“, dnes je ještě víc odděluje a staví proti sobě. Objevují se fenomény, které lze spojit ve výstižný, avšak nesnadno definovatelný pojem „tekutý hněv“. To je nešťastnost a neradostnost, hledající příležitost k ventilaci agresí a destrukcí, a to na základě sebemenší záminky či podnětu. S tímto fenoménem nic nespraví ani oficiální propaganda, ani zákony, ani jakákoliv věda, snad krom psychologie a sociologie, ty však, přísně vzato, nemají řešení tohoto problému ani v náplni, ani v programu. Církve a náboženské společnosti oslovují pouze určitý segment společnosti, a i jejich zaměření míří leckdy poněkud jinam, než k řešení tohoto problému.

Náznakem či příspěvkem k řešení by mohlo být obnovení jednoho žánru, který býval důležitým nástrojem oné inkulturace – nezávazná, pohodová beseda či vyprávění, ve kterém se spíše mimoděčně než prvoplánově a přísně programově dostávají o mysli vlivy, optimalizující ono její nastavení. Taková platforma ze života dnešního člověka prakticky vymizela a bylo by zajímavo učinit pokus o její vzkříšení. Tím je právě tento projekt.

Realizace

Realizace této myšlenky by měla podobu nahraných relací, „zasazených“ umělým pozadím na palouk lesa. Toto přírodní pozadí by mělo navodit neinstitucionalizovanou podobu myšlení a uvažování a relativní „bezčasí“, protože půjde o témata, přesahující hranice epoch a kultur. Z mého hlediska jde ovšem i o nostalgickou vzpomínku, protože to nejcennější, co jsem v životě slyšel a potkal, jsem slyšel od starých tetiček a pantátů právě tak někde „na kládách“. Navíc, název relací „Hovory na kládách“ by mohl být psychologicky poutavý. Ostatně, spiritualita, která bude rovněž součástí těchto promluv, se hodí spíše do lesa než do posluchárny.

Realizace technické stránky umístění i přístupu k těmto látkám by byla svěřena odborníkům a výsledek by mohl lidem otevřít nové obzory a obohatit jejich pohled na svět novými radostnými a nadějnými prvky.

Jednotlivé přednášky by probíhaly v rámci projektu Lidé v rovnováze online, každou středu večer od 20:00, počínaje prvním týdnem v červenci 2021. Vstup volný po přihlášení.

Témata

Pro začátek jsem přichystal 16 témat, (mandel + 1) majících nejen přístupnou formou osvětlit určitou otázku či problém, ale i probudit zájem o otázky, ležící za hranicí bezprostřední pragmatičnosti. Každý výklad by měl přístupný časový rozměr do 30 minut, a na hledání dalších témat a celé realizaci by se mohlo podílet i centrum Alfons a psychologové ICV. Postupně by bylo možno i na základě zpětné vazby nalézat témata další a další, a mnohé látky a témata z oblasti filosofie i náboženství by tak bylo možno touto formou pojednat a zpřístupnit.

Zde je série úvodních témat:

  1. S pořádkem to není jednoduché – jsoucna lze zorganizovat do pořádku nespočtem způsobů, přičemž z hlediska každého možného uspořádání se každé jiné jeví jako neřád a nelad
  2. Chemikův zlý sen – naše existence je citelně závislá i na tom, že jevy budou označeny názvem, který jim přísluší. Tu a tam je potřeba věcem jejich pravá jména vrátit.
  3. Relativita a relace – pojmy relace a relativita označují skoro totéž, ale přitom se výrazně liší – jeden je chápán jako zpochybnění, druhý uvedení do vztahu, a o to jde
  4. Co viděl sluha a co paní hraběnka – na základě jedné anekdoty si vyložíme, jak je různě možno vnímat jednu a tutéž realitu, a posoudíme, co je lepší
  5. Jak zabít člověka vyléčením – každá situace spočívá ve složitém propojení jednotlivých součástí a jejich relativní rovnováze – narušení té rovnováhy i dobře míněným „ozdravným zásahem“ může mít fatální následky
  6. Podobenství o Kardanově závěsu - Kardanův závěs je důležitá strojní součást, mohoucí sloužit jako obraz toho, co člověk potřebuje k zachování životní rovnováhy
  7. Podobenství o pojistném ventilu – pojistný ventil a jeden problém s ním spojený může ukázat, jak zůstat svobodný a přitom vyhovět požadavkům a normám
  8. Podobenství o kohereru – jak propojit izolované částečky do „celku“ a jak se v tom ději lépe orientovat, to nám poradí koherer.
  9. Problém neviditelných šatů – lidská společnost a mnohé dění v ní i v člověkově mysli je založeno na něčem, co vědecky a „objektivně“ není, neexistuje. To je malér, ale lze to pochopit a být rázem o kousek dál a výše.
  10. Jak se může v zatmění rozsvítit – první předpovězené zatmění Slunce mělo i jeden zvláštní následek. Lze říci, že zatměním se někomu rozsvítilo v hlavě. Kdyby to šlo…
  11. Žijeme na kouli – jednoduchá výroková logika je úžasná věc, ale je v něčem podobna Euklidově geometrii, odehrávající se v rovině. Jenomže my žijeme na kouli, kde když jdeš na Východ, a stále na Východ, dojdeš na Západ. A platí to i jinde… Co s tím?
  12. Jak to jeden myslel dobře – všechno co je, je obklopeno něčím dalším. Na tom není nic divného, jenomže to další může měnit význam toho, co je tam uprostřed. Proto vidíme svět každý jinak, a všichni to, co děláme, myslíme dobře. A nakonec se ale popereme.
  13. Dodatečné sdělení – v operetě Cikánský baron je jedna krásná epizoda, kde je dodatečně sděleno něco, co měli ti aktéři vědět už na začátku. A najednou je všechno jinak a oni se nestačí divit. A to se stává častěji, než byste mysleli!
  14. Problém naší kotliny – problém naší české kotliny lze vnímat různě. Existuje jeden obraz, který měl sloužit k jeho vystižení – zelinář, který si do výlohy pověsí heslo, kterému sám vůbec nevěří. Je to padouch nebo není? Pro odpověď skočíme do starověkých Athén.
  15. Malá óda na elipsu - jedním ze základních a nejsnáze pochopitelných geometrických tvarů je kružnice a plocha, kterou ohraničuje. I v životě je běžné, že hledáme jeden střed, jeden úběžník, jedno určující kritérium. V geometrii je to v pořádku, ale v životě by bylo lépe častěji používat elipsu, která má ty „středy“ neboli ohniska dvě. Třeba individuum a celek, a tak podobně…
  16. Podobenství o ekvantu – co je to ekvant ví pouze snad lidé v Praze, u nás to slovo nepoužijeme jak je rok dlouhý. Ekvant je místo, ze kterého se něco jeví řádné, zákonité a pravidelné, a to slovo se používalo v době sporů mezi stoupenci geocentrismu a heliocentrismu. Byla to tehdy tak trochu sofistická skrčka, mající zachránit zeměstřednost, ale, není na tom něco? Není k tomu, aby člověk mohl něco zhodnotit a vyhodnotit jako řád nebo neřád potřeba stát na určitém místě? Dost možná, že ano…
  17. O dvou systémech světa – to sice už napsal Galileo Galilei, ale je to tak silná myšlenka, že se v ní může docela dobře pokračovat. Nejen sluneční soustavu lze vidět nejméně dvěma způsoby, ale něco podobného platí i o všem, co člověka obklopuje. Může to vidět jako celek a jednotu, nebo vzájemně se nemilosrdně peroucí jednotliviny. Co z toho pak vyplývá a jak se v takových světech člověk cítí a chová, nad tím stojí zato se zamyslet. I na kládách.
  18. Buď hodný nebo si nenech ubližovat? Český učitel a cestovatel František Kořenský po sobě zanechal několik knih, ve kterých barvitě a poutavě vypsal své cestovatelské zážitky, poznatky a zkušenosti. A ta jedna, pocházející z USA, mně už dlouho leží v hlavě. Je v ní vyjádřeno dvojí pojetí lidského soužití.

Lektoři

  • ThMgr. Milan Klapetek

    ThMgr. Milan Klapetek

    Dlouhá léta sloužil jako duchovní a nyní vyučuje humanitární předměty na brněnské technice, bude lidem formou podobenství přibližovat křesťanské hodnoty.

x

Událost se opakuje