mezi lidmi se děje v různých vlnových délkách – jinak vyzní sdělení, pronesené z yysoké tribuny tisícihlavému zástupu, jinak z kazatelny nebo univerzitní katedry. Velmi důležitá je jedna délka, která je skoro zapomenutá a kterou oživíme, byť pouze on-line. Je to sdílení, hovor na lavičce, kládách či mezi.

– v operetě Cikánský baron je jedna krásná epizoda, kde je dodatečně sděleno něco, co měli ti aktéři vědět už na začátku. A najednou je všechno jinak a oni se nestačí divit. A to se stává častěji, než byste mysleli! I s tím je dobré počítat.

– jsoucna lze zorganizovat do pořádku nespočtem způsobů, přičemž z hlediska každého možného uspořádání se každé jiné jeví jako neřád a nelad. Než člověk prohlásí, že je někde nepořádek, měl by to vzít v úvahu. Vada může být v něm.

– pojistný ventil a jeden problém s ním spojený může ukázat, jak zůstat svobodný a přitom vyhovět zákonům, požadavkům a normám. Je to skoro jak nakrmit vlka a zachovat ovci. Ale jde to!

– jak propojit izolované částečky do „celku" a jak se v tom ději lépe orientovat, to nám poradí koherer. Ono se to týká naší lidské pospolitosti a vlastně i její budoucnosti.

– každá situace spočívá ve složitém propojení jednotlivých součástí a jejich relativní rovnováze – narušení té rovnováhy i dobře míněným „ozdravným zásahem" může mít fatální následky.

- Kardanův závěs je důležitá strojní součást, mohoucí sloužit jako obraz toho, co člověk potřebuje k zachování životní rovnováhy. Není to nic složitého a potřebné součástky si můžete snadno opatřit.

– na základě jedné anekdoty si vyložíme, jak je různě možno vnímat jednu a tutéž realitu, a posoudíme, co je lepší.

– to sice už napsal Galileo Galilei, ale je to tak silná myšlenka, že se v ní může docela dobře pokračovat. Nejen sluneční soustavu lze vidět nejméně dvěma způsoby, ale něco podobného platí i o všem, co člověka obklopuje. Může to vidět jako celek a jednotu, nebo vzájemně se nemilosrdně peroucí jednotliviny. Co z toho pak vyplývá a jak se v takových světech člověk cítí a chová, nad tím stojí zato se zamyslet. I na kládách.

– jednoduchá výroková logika je úžasná věc, ale je v něčem podobna Euklidově geometrii, odehrávající se v rovině. Jenomže my žijeme na kouli, kde když jdeš na Východ, a stále na Východ, dojdeš na Západ. A platí to i jinde... Co s tím?

– lidská společnost a mnohé dění v ní i v člověkově mysli je založeno na něčem, co vědecky a „objektivně" není, neexistuje. To je malér, ale lze to pochopit a být rázem o kousek dál a výše.

– první předpovězené zatmění Slunce mělo i jeden zvláštní následek. Lze říci, že zatměním se někomu rozsvítilo v hlavě. Kdyby to šlo...

– problém naší české kotliny lze vnímat různě. Existuje jeden obraz, který měl sloužit k jeho vystižení – zelinář, který si do výlohy pověsí heslo, kterému sám vůbec nevěří. Je to padouch nebo není? Pro odpověď skočíme do starověkých Athén.

- jedním ze základních a nejsnáze pochopitelných geometrických tvarů je kružnice a plocha, kterou ohraničuje. I v životě je běžné, že hledáme jeden střed, jeden úběžník, jedno určující kritérium. V geometrii je to v pořádku, ale v životě by bylo lépe častěji používat elipsu, která má ty „středy" neboli ohniska dvě. Třeba individuum a celek, a tak podobně...

– Ekvant je místo, ze kterého se něco jeví řádné, zákonité a pravidelné, a to slovo se používalo v době sporů mezi stoupenci geocentrismu a heliocentrismu. Byla to tehdy tak trochu sofistická skrčka, mající zachránit zeměstřednost, ale, není na tom něco? Není k tomu, aby člověk mohl něco zhodnotit a vyhodnotit jako řád nebo neřád potřeba stát na určitém místě? Dost možná, že ano...

Český učitel a cestovatel František Kořenský po sobě zanechal několik knih, ve kterých barvitě a poutavě vypsal své cestovatelské zážitky, poznatky a zkušenosti. A ta jedna, pocházející z USA, mně už dlouho leží v hlavě. Je v ní vyjádřeno dvojí pojetí lidského soužití.

Všechno co je, je obklopeno něčím dalším. Na tom není nic divného, jenomže to další může měnit význam toho, co je tam uprostřed. Proto vidíme svět každý jinak, a všichni to, co děláme, myslíme dobře. A nakonec se ale popereme.